14 kapitola - Láska si tě najde

19. března 2009 v 16:00 | Kate - Dafna |  Nic není jak se zdá
Pořád sem v lázních.Jsem pěkná mrcha protože tuhle kapitolu jsem měla napsanou ještě než jsem jela do lázní ale to vám samozřejmě došlo =)
Mohla jsem vám jí sem dát hned ale já si řekla ne.No a tak jsem to přednastavia a máte jí tady až teď.Nezapoměňte na komentáře protože já si je přečtu až přijedu. Zatím se mějte hesky.
Pozdrav z lázní posílá
Kate =)




14 kapitola - Láska si tě najde


Teprve potom zapálil oheň pod kotlíkem. Počkal až to začne bublat a párkrát to zamíchal pak to z ohně odstavil a spokojeně se na to podíval. Jeho lektvar byl hotoví a ostatní nebyly ani v půlce. (13 kapitola)

Pohodlně se opřel a vyndal si knihu o dracích kterou měl rozečtenou. Hermiona si toho všimla a nevěřícně se na něho podívala.
" Co blázníš?Měl bis připravovat lektvar a ne si číst." Pokárala ho ale Alex se na ni usmál.
" Ale já už ten lektvar mám.Náš učitel byl dobrý v tom co náš učil." Podotkl a Hermiona na něj zůstala zírat s pusou otevřenou.
" Měla by jsi ji tu pusu zavřít nebo ti do ní vletí moucha." Zahihňal se Alex a Hermiona pusu opravdu zavřela.
" Promiň.Já jen že je zvláštní že už ho máš. Vás učitel vás asi učil i nějaké zlepšováky že?" Zeptala se zvědavě.
" Kdepak.Zlepšováky ani nic podobného. Pokud jsme chtěli měli jsme možnost používat laboratoř a experimentovat.Když pak někdo přišel na nějaký zlepšovák měl dovoleno ho používat ale nikdy nám žádný neřekl sám.Museli jsem na to přijít nebo se zeptat těch co už na nějaký přišli." Lhal Alex jako když tiskne a cítil se provinile ale také věděl že to jinak nejde. Hermiona jen pokývala hlavou a dál se věnovala lektvaru.Alex se začetl do své knihy a když chtěl otočit stránku ozval se za ním chladný hlas Snapea.
" Pane Kayetone máte snad dojem že se za vás dodělá lektvar sám že si tu čtete?" Zeptal se a celá třída najednou ztichla tak že i špendlík by byl slyšet. Alex zaklapl knihu a podíval se na Snapea.
" Nikoliv pane profesore." Řekl hraně mile." Můj lektvar už je hotoví a tak nepokládám za nutné abych dělal další. Proto jsem si vzal knihu a četl si pane." Vysvětlil Alex a sledoval jak se Snape prudce nadechl.
" Chcete říct že lektvar který trvá hodinu vy máte za půl hodiny. To je nemožné a pokud máte aspoň kousek mozku musíte to vědět." Vyštěkl Snape a zčervenal ve tváři vztekem.
" Když mi nevěříte pane tak ten lektvar zkontrolujte." Pobídl ho Alex a samolibě se usmál.
" To si pište že si ho zkontroluji a pak vám napařím hezký trest za to že nepracujete v hodině." Řekl Snape a nahl se nad kotlík.Alex sledoval jak se nadechuje že řekne nějakou urážku nebo cokoliv jiného ale pak se zarazil.Vydechl a chvíli nic neříkal. Pak se nadechl znovu a promluvil.
" To není možné." Překvapeně se na Alexe podíval.Pak ale zase nasadil svou chladnou masku.
" Tedy pane Kayetone i když mě to mrzí musím vás pochválit za dobře udělaný lektvar a Nebelvíru přiděluji 10 bodů." Prohlásil s nechutí a sledoval udivené a šťastné tváře Nebelvířanů.
" Co tak zíráte?!Nemáte co na práci?!" Vyštěkl na ně hned a oni se okamžitě sklonili ke svím kotlíkům.
" Pane Kayetone když už jste hotoví můžete začít s dalším lektvarem." Řekl mu Snape.
" A co je to za lektvar pane?" Zeptal se Alex nevinně a ještě nevinněji zamrkal (pozn.Autora:teď to vypadá spíš jako by ho nabaloval.Prosím vás kdokoliv si tohle myslí tak to okamžitě zavrhněte).Snape zase zčervenal ve tváři.Pěnil vzteky ale nemohl mu nic říct protože se jen zeptal.Nezbývalo mu tedy nic jiného než - jako správný profesor - odpovědět.
" Uvaříte lektvar zrychlení." Nakázal.Alex kývl a dal se do práce. Ani ne za hodinu měl lektvar hotový takže měl půl hodiny času než skončí hodina.Vzal si zase knihu o dracích a opřel se.Za chvíli už k němu mířil Snape.
" Už zase pane Kayetone? To snad není možné." Podotkl Snape a hned se nakláněl nad kotlíkem.
" A zase to máte správně." Řekl to tak jako by si stěžoval.Alex se pousmál.
" Když to máte tady hotové tak můžete odejít." Vyhazoval ho Snape a Alex ho mile rád poslechl.Sbalil si věci a s mrknutím na své přítele odešel.

Když se blížilo ke konci hodiny vydal se před učebnu obrany proti černé magii aby jí nezmeškal.Za chvíli už u něj byli a jeho přátelé a smáli se.
" No teda Alexi.Tohle bylo fakt něco.Jak se tvářil." Smál se Thomas a poplácával Alexe po zádech.
" To teda jo.Jako kdyby snědl citrón se šťovíkem dohromady když ti dával body." Přidal se Erik. Pak se ale smát přestali když k nim zamířila Hermiona.
" Alexi mohu se tě na něco zeptat?" Zeptala se Hermiona.
" Jistěže můžeš." Ujistil ji Alex.
" Já jen.Jak se ti povedlo zkrátit přípravu těch lektvarů?" Zeptala se zvědavě.
" No teď na to není moc času ale co kdyby jsme se sešli dneska v knihovně a já ti to vysvětlil.Sice své zlepšováky moc lidem neříkám jenom svím přátelům ale myslím že ty už jsi taky něco jako moje kamarádka."Usměje se na ni Alex.
" Dobře tak co třeba v šest v knihovně?" Počkala až Alex kývne.
" Děkuju ti Alexi." Poděkovala a pak už jim profesor Lupin otevřel dveře do učebny.
(UPOZORNĚNÍ: V mé povídce se Umbridgová nebude vyskytovat a tak jsem tam dosadila Remuse.Prosím neukamenujte mě za to ale je to moje povídka tak co =).Také Harry-Alex a všichni ostatní dělají že jim je 15 ale ve skutečnosti je jim 16.Takže chodí do 5 ročníku a ještě jedna poznámka Sirius žije protože obloukem nemohl propadnout ale myslím že vás to už napadlo.)

" Dobrý den třído.Dneska si ukážeme patronovo zaklínadlo." Uvítal je hned Remus.
" Kdo z vás ví jak patronovo zaklínadlo funguje?" Zeptal se pak a sledoval jak se několik rukou zvedlo.Mezi nimi byl i Alex a zbytek jeho party.Remus se ale rozhodl vybrat jeho.
" Pane Kayetone?" Vyzval ho aby mluvil.
" Patronovo zaklínadlo vám pomůže odehnat mozkomora."
" Správně 10 bodů pro Nebelvír a víte i jak se vyvolává?" Zeptal se ho Lupin.
" Musíte si vybavit tu nejšťastnější vzpomínku a říct Expecto patronum." Odpověděl zase Alex.
" Výborně pane Kayetone. Dalších 10 bodů pro Nebelvír.Mohl by jste nám to zkusit ukázat?" Zeptal se Remus a v Alexovi hrklo. Podle jeho patrona by ho přece poznali. Pak se ale zvedl a s myšlenkou že najde jinou šťastnou vzpomínku došel až ke katedře.
" Dobře teď zavřete oči a snažte se najít tu nejšťastnější vzpomínku. Alex tak opravdu udělal. Proplouvali mu hlavou spousta vzpomínek ale žádná se mu nezdála dost šťastná. Nakonec ale jednu našel. Vzpomněl si na den kdy byli s Dracem na louce u Nalas a vyráběli přívěšky.Když byli hotoví tak nikam nespěchali a pak Alex narazil na toho okřídleného lva. Mluvil s ním a oni se spřátelili.Lev mu nakonec nabídl že se s ním proletí a Alex to přijal.Připadal si tak volný a šťastný když na něm letěl. Tuto vzpomínku si vybral a pronesl tichým ale pevným hlasem.
" Expecto patronum." Z jeho hůlky vystřelil modrý paprsek a začal se formovat. Celá třída pak překvapeně koukala na okřídleného lva který tam stál a řval na neexistujícího mozkomora. Celý modře zářil až na oči které byli hnědo-zlaté.


















Lev přestal řvát když si uvědomil že tu žádné nebezpečí není a otočil se na svého pána. Po chvíli k němu přišel a nastavil hlavu.Alex zajel prsty do jeho modře zářící hřívy a když přestal lev zmizel.
" Tedy pane Kayetone nečekal jsem že se vám to povede. A i kdyby čekal jsem že to bude jen malá záře protože tak by to mělo u začátečníka být." Řekl Remus když se vzpamatoval.
" Víte pane profesore já už patronovo zaklínadlo umím tři roky." Přiznal se Harry. Lupin se zatvářil ještě překvapeněji.
" No tedy. Smím se zeptat kdo vás to naučil?" Zeptal se zvědavě. Alex se zatvářil smutně.
" Můj otec pane profesore." Remus věděl od Brumbála co se těm dětem stalo a bylo mu jich líto.
" Ach…Dobře.Nebelvír získává 50 bodů za vaše znalosti a tak výbornou ukázku. Můžete si jít sednout." Pobídl ho Remus a kdys si Alex sedl pokračoval ve výuce. Celí den pak probíhal v klidu, když tedy ovšem nepočítáte ty zvědavé pohledy ostatních studentů. Samozřejmě to co se stalo na obraně zůstalo v tajnosti takže jak to tak bývá do hodiny to věděla celá škola.Jeho přátelé se neptali jak to že má jiného patrona protože si to domysleli a tam k s nimi strávil hezký zbytek dne. Kolem šesté se ale vydal do knihovny jde měl sraz s Hermionou. Když do knihovny přišel už tam byla a tak si k ní přisedl a dal se do vysvětlování.Za hodinu a půl už to celé chápala a tak mohli jít. Alex šel rovnou do věže a Hermiona se jen tak procházela.
Celí zbytek týdne pak probíhal v klidu. Už třetí den si všichni zvykli na to že Alex Kayeton bude štvát Snapea svými dokonalými a zkrácenými lektvary čím tak trochu nahradil Harryho Pottera který Snapea štval naopak nepovedenými lektvary.Taky si někteří všimli že Erik Dove nějak až moc kouká po Hermioně Grangerová a pak i ona po něm. Ale vždy se to povedlo tak že na to ten druhý z nich nepřišel a všimli si i toho že se s celou partou nových dětí Hermiona skamarádila.Jenže druhý týden se pokukování Erika a Hermiona mělo změnit.

***Hermiona***
Jen tak se procházela po chodbách a přemýšlela. Alex jí Harryho připomínal. Některé poznámky a gesta které dělal totiž byli typické i pro Harryho ale pak se zasmála sama sobě. Byly tu hned dva důvody které dokazovali že to není Harry. Ten první je že ho baví lektvary a ten druhý že má jiného patrona.Jak takhle přemýšlela všimla si že došla do sedmého patra a tak se rozhodla že si na chvíli odpočine v KNP(myslím že je v tomhle patře).
Došla tedy ke stěně kde má vchod do komnaty být a třikrát kolem ní prošla. Přála si nějakou místnost kde je krb,pohodlné křeslo a nějaká kniha.Když ale otevřela dveře čekalo jí překvapení.
Přímo vprostřed místnosti bylo piáno a u něho seděl Erik a hrál na něj. Nechtěla ho rušit ale zároveň chtěla slyšet jak hraje a proto po tichu vklouzla do pokoje a sedla si na zem. Jeho písnička se jí zdála taková zamilovaná ale ne úplně. Jako kdyby se tím snažil vyjádřit miluj mě prosím.Pocítila bodnutí u srdce když si uvědomila co ta písnička může znamenat. Líbil se jí a ona to moc dobře věděl. Přiznala se to hned jak ho poprvé viděla. Nejdřív si myslela že má ráda Rona ale to jí přešlo už ve čtvrtém ročníku.Přemýšlela a poslouchala jak hraje na piáno ale i tato krásná chvíle musela jednou skončit. Poslední tóny zazněli do ticha a Erik se na židličce protáhnul.Pak se otočil a jakmile to udělal díval se do Hermioniných čokoládových očích.
" Já…promiň...nechtěla sem tě rušit ale...ale líbilo se mi jak hraješ a tak...a tak sem tu zůstala." Koktala Hermiona a byla červená a po kořínky vlasů.Erik se jen usmál. I jemu se Hermiona líbila a vlastně kvůli ní hrál tu písničku. Vždycky se posmíval holkám když mluvili o lásce na první pohled ale nakonec zjistil že opravdu funguje.Nakonec když se s ní skamarádil jako ostatní z celé party tak se do ní zamiloval.Ještě nikdy se mu to nestalo ale Kate s Calipsou to na něm poznali a pak si zněj dělali srandu.
" To nevadí." Řekl Erik." Tobě se to vážně líbilo?" Hodlal vyzvídat.
" A...Ano. Bylo to vážně hezké. Zdálo se mi jako by jsi prosil nějakou dívku aby tě měla ráda stejně jako ty jí."Řekla svůj názor Hermiona.
" Tak to se ti zdálo správně. Víš ale že tou dívku kterou sem prosil jsi byla ty." Odhodlal se jít s pravdou ven a nejistě se na ní díval. Hermiona se na něj šokovaně podívala.
" Cože? Já? Vždyť mě znáš jenom týden.Jestli si ze mě chceš udělat srandu tak se ti to nepovede." Řeka a ze srdce doufala že si zní tu srandu opravdu nedělá.Erik se usmál a přišel k ní blíž.
" Věříš na lásku na první pohled?" Nečekal až odpoví a pokračoval dál." Já na ní nevěřil ale když jsem tě vyděl poprvé ve velké síni tak jsem v ní začal věřit." Usmíval se dál Erik a čekal až to Hermiona vstřebá. Ta se na něj chvíli překvapeně koukala ale pak se vzpamatovala.
" Myslíš to vážně? Protože jestli ano tak já...já..." Vlastně ani sama dobře nevěděla co říct.
" Ty co?" Zeptal se něžně a přišel k ní ještě blíž. Hermiona z toho byla stále trochu v šoku a jeho blízká přítomnost jí to uklidňování moc neulehčovala.
" Já...No ty si se mi taky líbil." Pípla a sklonila hlavu k zemi.
" Líbil? A už nelíbím?" Zeptal se smutně ale přistoupil ještě blíž k ní. Hermiona mu chtěla říct že ne že se jí líbí pořád ale nečekala že bude tak blízko a tak prudce zvedla hlavu. Jenže jakmile to udělala tak se jejich rty spojili. Podlomili se jí kolena a kdyby jí Erik neobjal už by byla na zemi.Stále byly ústy u sebe a ani za nic se od sebe nechtěli odtrhnout. Hermiona mu zajela rukama do vlasů a přivřela oči. Nakonec se ale od sebe museli odtrhnout protože jim nezbýval vzduch.
" Miluju tě Hermiono Grangerová." Řekl Erik a zamilovaně se na ni díval.
" I já tebe Eriku Dove." Přiznala na konec Hermiona a usmála se.Nakonec se spolu vydali do Nebelvírské věže oznámit to všem.
( Prosím vás já na tu romantiku nějak nejsem - a to sem prosím pěkně holka - tak to berte s rezervou.)

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Arwenka Arwenka | Web | 20. března 2009 v 8:23 | Reagovat

Moc pěkná kapitolka, jen prosím sloveso vidět si oprav, máš to s tvrdým y, to mě opravdu praštilo do očí.

2 Kris Kris | Web | 20. března 2009 v 9:05 | Reagovat

Ale jo, šlo to - mám na mysli tu romantiku. Pěkná kapitolka.

3 aly aly | 20. března 2009 v 17:27 | Reagovat

super už se těším na pokračování :)

4 Auša Auša | 20. března 2009 v 17:58 | Reagovat

hej ten Alex se Snapeem nemá chybu :-D, to se mi strašně líbí. Moc se těším na další kapitolu :-D

5 Alexia Alexia | 20. března 2009 v 21:20 | Reagovat

velmi pekna kapitola sa mi pacila :-D

6 šárka šárka | 20. března 2009 v 21:40 | Reagovat

pěkná kapča

7 Anna Anna | 20. března 2009 v 21:54 | Reagovat

Super, už se moc těším na pokračování.

8 ClaireM ClaireM | Web | 22. března 2009 v 9:58 | Reagovat

To je pěkný... Řekla bych, že ta romantika se ti povedla, i když já přes tu romantiku taky nejsem, tka neumím až tak objektivně posoudit...

9 Pegy Pegy | 27. března 2009 v 14:57 | Reagovat

Super kapitola. Moc se těším na pokračování.

10 tajnostka22 tajnostka22 | E-mail | Web | 23. dubna 2009 v 13:27 | Reagovat

jee hezky....teším se na pokráčko

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama