3 Kapitola – Tohle není možný 1 část

15. dubna 2009 v 19:40 | Kate-Dafna |  Čtyři mocní
Ahojky lidičky.Tak se vám zase hlásím.Já vím že mi to trochu dýl trvá ale do včerejška jsem byla na chatě.Nesu vám další díl k ČM a další pro vás dobrá zpráva: snažím se psát 15 kapitoli k NNJZ.No doufám že si kapitolku přečtete a necháte nějaký te komentík.Už se moc těším.
Zatím papa vaše Kate Dafna



3 Kapitola - Tohle není možný 1 část

Anita stále hledala svého pegase se srdíčky na hýždích a už byla zoufalá, že ho nemůže najít. Prolistovala za ty tři dny víc knih než za celí svůj život. Oči jí pálili a hlava bolela.Ztrácela naději že tento pegas existuje. Když listovala jednou z knih, co měla na stole,oči se jí začali zavírat. Přetočila v polospánku na další stránku a chtěla na další když přivřenýma očima zahlédla na hýždích pegase s již zmiňovanými srdíčky.Ten tam byl spánek a vystřídala ho veselost.Okamžitě se dala do čtení.
Afroditin pegas hlásal nadpis.
Afroditin pegas je vzácné zvíře.Říká se že žije už od dob bohů a vozila se na něm sama bohyně lásky.Proto má prý také ty srdce na hýždích.Tento pegas pozná spřízněné duše a je schopen je dát dohromady.Pozná co je opravdová láska a co je přetvářka.Tento pegas je ale plachý proto se mezi lidmi moc neukazoval a neukazuje.Mnozí lidé se dohadují jestli stále tito pegasové žijí nebo jestli vyhynuli.
Na tomto pegasovi je zvláštní že může svou zvířecí podobu prý proměnit v lidskou když je to nutné.Lidská podoba pegase je podle údajů oslnivě krásná.Je to velice inteligentní tvor který může svými křídli vytvořit silný větrný výr a zničit tak své nepřátele.
Více informací o tomto tvorovi není.
Anita překvapeně odložila knihu.Protřela si oři,protáhla se a znovu sáhla po knize.Znovu si přečetla článek aby se ujistila že se jí to jen nezdálo. Pak knihu zase odložila a pro jistotu se štípla do ruky.Bolestně sykla a až potom uznala že se jí to opravdu nezdá.Pak zívla.
Zvedla se tedy ze židle a vrátila do poliček knihy co si vzala. Vyšla z knihovny od kať zamířila přímo do pokoje. Tam se svalila na postel.Usnula dřív než se její hlava dotkla polštáře.

****
Sluníčko se dobývalo pod její víčka.Sáhla tedy po peřině a přehodila si jí přes hlavu.Nebylo jí to však platné protože v pokoji bylo světla dost na to aby i pod peřinou bylo světlo. Shodila tedy peřinu na zem a rozlepila oči. Chvíli koukala do stropu a přemýšlela o tom co si včera přečetla v té knize. Pak se zarazila. Rychle vyrazila z postele a začala se oblékat. Neměla páru o tom kolik je hodin ale když vyběhla z pokoje zamířila si to přímo k Manionovi do pracovny.
Seděl v křesle a na nohou měl knihu.Zřejmě usnul protože měl hlavu na stranu a oči zavřené. Jen co ale Anita vlítla do pracovny trhů sebou. Chtěl se si postavit ale nějak se mi to nepovedlo.Kniha s hlasitým buch dopadla na zem a on se sklátil zpět do křesla.Anita místo aby se omluvila nebo mu vysvětlila proč jsem tak vlítla se začala nehorázně smát až se v pase lámala.
" Doufám že máš dobrý důvod k tomu mě rušit." Řekl temným hlasem Manion.Anitu to donutilo přestat se smát.
" Já...omlouvám se...Mám důvod a to ten že už jsem zjistila v co se proměňuji." Řekla mu hned Anita.Manion změnil výraz na zvědavý.
" No a v co se tedy měníš?" zeptal se po chvíli ticha.Pak se napil z hrnku který se objevil na stole.
" V Afroditina pegase." Řekla Anita a okamžitě jí čekala sprška. Manion totiž vyprskl čaj co právě upil.
" Co...Co prosím?"Zeptal se nevěřícně.
" Měním se v Afroditina pegase. Co je na tom tak neobvyklého?"Zeptala se Anita.
" Jen to že jsi podle záznamů první kdo se v něj proměňuje." Řekne Manion.
" To jako vážně.První?"Říkala udiveně.Manion jen kývl.
" No teda.Tak to je fajn."Povzdechla si Anita.
" Co kdybychom to neřešili." Zeptal se Manion a počkal až přikývne." Teď mi pověs co Afroditin pegas umí." Povzbudil jí Manion. Anita si odkašlala a začala.
" No rozezná pravou lásku od té falešné a pozná kdo se ke komu hodí a je schopný dát je dohromady.Také se říká že ze své podoby pegase se může proměnit ve člověka.Musí to být ale nutné.No a jako poslední.Dokáže svými křídly vytvořit větrný výr." Řekla vše co si přečetla v knize.Manion chvíli mlčel ale pak promluvil.
" Výborně děvče.Výborně. Už jsem moc zvědaví v co se bude proměňovat Max.Tak teď běž na snídani Anito." Řekl jí.Anita kývla a s přáním dobrého rána chtěla odejít.
" A Anito?" Zatavil jí Manion.Otočila se na něj." Už to můžeš říct ostatním" Usmál se Manion. Anita mu to oplatila a se zabouchnutím dveří zamířila přímo do jídelny. Vlétla tam jako hurikán až Harrymu zaskočilo.Herm mu musela uštědřit herdu do zad.
" Pro Krista Pána musíš tu tak lítat a děsit normální lidi?" Zeptal se podrážděně Harry.
" Sice nevím kde jsi vzal to že jsi normální ale lítat tu musím.Můžu už vám totiž konečně říct v co se proměňuju." Vychrlila ze sebe rychlostí světla. Ostatním chvíli trvalo než jim to došlo.
" A v co?" zeptali se pak unisono.
" Vážená dámo a vážení pánové." Začala Anita a už teď začalo ostatním cukat koutky.
" Dovolte abych se vám představila.Jsem Anita Susan Sketchová a budu se proměňovat v Afroditina pegase." Řekla Anita.
" Tak v Afroditina jo?" zeptal se Max.Anita jen kývla.
" Tak tohle začíná být čím dál lepší.Jsem zvědaví co řeknete pak na mě.Když teda to zvíře najdu." Povzdechl si Max.Ostatní na něj smutně koukali.Kousl do topinky a naposledy upil džusu.Zvedl se ze židle a zamířil si to přímo do knihovny.
Kolena si přitáhl k sobě a chodidla opřel o křeslo na kterém seděl. Svěsil ramena a hlavu dal do dlaní.Byl unavený z toho hledání. Téměř nespal ale stále nemohl nic najít.Chvíli strávil ještě v této poloze ale pak se zmoženě zvedl. Došel mezi poličky.Procházel mezi nimi a koukal na nápisy co na nich jsou. Pak si všiml jedné z knih co byla úplně na hoře. Vypadal staře a byla vázaná v kůži. Natáhl se ale nemohl na ní dosáhnout.Vytáhl tedy hůlku a zvolal zaklínadlo.Kniha k němu poslušně přiletěla. Vzal jí do rukou a koukl na nápis co jakoby stříbřitě zářil na černí kůži.
Nejmocnější vlkodlaci a králové smeček všech dob
Přečetl si polohlasně.Přišlo mu absurdní aby patřil k nim ale nakonec si řekl že když se nepodívá nic nezjistí. Proto se spolu s knihou vrátil do křesla.Otevřel to na první stránce a hned ho přivítal obrázek vlkodlaka. Jeho srst byla modro černá a oči zářili ďábelskou červení.Tento vlkodlak ho ale nezajímal.Otočil tedy na další stránku a pak další a další.Nakonec se dostal až za půlku knihy. Jeho dřívější odhodlání už ho opustilo ale stále hledal a jeho úsilí se dočkalo odměny. Otočil na další stránku a tam spatřil skoro přesnou kopii vlkodlaka co viděl ve snu. Okamžitě a bez rozmyšlení se dal do čtení.
Stoletý král
bylo jako nadpis.
Tento vlkodlak se narodí jednou za sto let. Proto se mu říká stoletý.Tento vlkodlak má moc jako žádný jiný. Může se proměňovat kdy chce a jak chce ale hlavně si může vždy uchovat svůj lidský rozum.Tento vlkodlak a vlastně i člověk byl a je spojen z vodou kterou umí ovládat.Jiný živel mu určen nebyl. Říká se že se kdysi jeden z vlkodlaků zamiloval do vodní dívky a ta porodila syna,který nejenom že žil díky své matce déle ale ke všemu byl mocný a uměl ovládat vodu protože jeho matka byla vodní dívkou. Nikdo však neví jestli je tento příběh pravdiví.Tento vlkodlak má moc ovládat všechny vlkodlaky a ti ho musí poslechnout. Proto to druhé přízvisko král. Jeho oči jsou zvláštní a přetahují se i do jeho lidské podoby. Je schopný totiž vidět vlákna magie a i je přetrhnout.Víc se o tomto vlkodlakovi neví.
Max nevěřícně hleděl na knihu.
" No to snad ne."Řekl si pro sebe.Pak si text přečetl ještě jednou ale pořád tam stálo to samé.
" No tak fajn takže já jsem stoletý vlkodlak.No super. Vůbec ale nechápu jak? Vždyť můj otec ani matka vlkodlakové nebyly a co vím tak děda s babičkou taky ne. Je pravda že to mám jako zvěromágskou podobu ale něco z vlka už v sobě snad mít musím když se mi vybral.K sakru.Co se to děje?" mluvil si sám pro sebe Max.Pak ho ale napadlo že zajde za Manionem. Proto knihu zavřel a vydal se do jeho pracovny.
" Manione?" Řekl když po vyzvání vešel.
" Copak je?" Zeptal se ho.
" Já potřebuji pomoci." Řekl Maximilián.
" A v čem?" Byl čím dál zvědavější Manion.
" No už vím v co se proměňuji." Prohlásil.
" Tak povídej." Povzbuzoval ho Mani.
" Říká se mu Stoletý král." Začal Max a pak mu pověděl co všechno se dozvěděl.Manion se na něj chvíli díval.
" No mohu ti říci že ta legenda je pravdivá.Ten muž a vlastně i vlkodlak se opravdu zamiloval do vodní dívky.Tyto dívky a ženy byly jako normální lidské ale žili pod vodou a uměli jí ovládat.Mohli ale i na souš.Ona se jmenovala Asaita(čtěte:Asajta) a on byl Roter.Milovali se až jednoho dne Asaita zjistila že je těhotná.Pak porodila krásného syna,kterému dala jméno Asater.Vše bylo v pořádku. Pak se zjistilo že umí ovládat vodu jako jeho matka a že se proměňuje ve vlkodlaka jako otec. Byl velmi mocný i díky tomu že viděl vlákna magie. Když na něj někdo zaútočil kouzlem prostě jen přetrhal nitky toho kouzla.Po svém otci pak převzal korunu a vládl dobře své smečce. Nakonec si vzal jednu z vlkodlačích dívek.Miloval jí a tak není divu že se jim narodili děti.Hoch a dívka. Však ani jeden nevládl mocí svého otce.Uměli jen to že se mohli přeměňovat kdy chtěli. Když pak Asater umíral prý viděl tvář někoho kdo za sto let bude mít stejnou moc. Tento příběh se dědí z generace na generaci a je pravdivý. Vše co si v knize přečetl je pravda." Dovyprávěl Manion a čekal jak se Max vyjádří.
Ten chvíli mlčel se skloněnou hlavou. Pak jí ale vymrštil a překvapeně se podíval na Maniona.
" Tak moment řekl si z generace na generaci? Ale to by znamenalo že ty...že jsi vlkodlak. To by ale také znamenalo že jsme příbuzní a to přeci nejde.Já mám už svou mámu a tátu tak jak to?" Vyptával se zmateně Max.
" Ano opravdu jsem vlkodlak a jak ty říkáš tak jsme opravdu příbuzní ale ne pravý. Dá se říct že jsem tvůj nevlastní bratr.Před sto lety určil další ze Stoletých králů kdo bude mít jeho moc a zdá se že jsi to ty a to ani nemusíš být nějak spojený s tímto rodem.Prostě to tak je." Řekl pohotově Manion. Max se začal smát.
" Tak tohle je fakt něco. Nejenom že jsem vlkodlak ale ke všemu král a mám nevlastního bratra který mě učí. Tak to je bomba. Až tohle řeknu ostatním." Popadal se za břicho Max.Když se to tak vezme tak mu to ani směšné nepřipadalo ale prostě to ze sebe musel nějak dostat.Pak se uklidnil.Ze samého smíchu ho bolelo břicho.
" Dobře už jsem v pohodě.Když jsem to tak pěkně vyřešili můžu to říct ostatním?" Zeptal se zvědavě.
" Ano můžeš." Odpověděl mu Manion.Max se tedy otočil a šel hledat ostatní. Nejdřív zašel k nim do pokoj ale tam nebyli. Pak se povídal po celém domě ale oni nikde.Nakonec vyšel ven a zjistil že jsou u koní a Anita učí Hermionu a Harryho jezdit.
Konec 1 části.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ciaky Ciaky | 15. dubna 2009 v 20:31 | Reagovat

Dobrá kapitola i celá povídka jsem zvědav jak se bude dále rozvíjet

2 Alexia Alexia | 15. dubna 2009 v 21:01 | Reagovat

velmi pekna kapitola sa mi docela paci maju zaujimave zvieratka :D ked sa spoja nikto na nich nema :D

3 Auša Auša | 15. dubna 2009 v 21:10 | Reagovat

hezké, hezké :D, čekám na další

4 Anna Anna | 15. dubna 2009 v 21:24 | Reagovat

Pěkná kapitola, těším se na další.

5 Kate Dafna Kate Dafna | 16. dubna 2009 v 6:41 | Reagovat

Sem ráda že se vám to líbí a děkuju za komenty.

6 Arwenka Arwenka | Web | 16. dubna 2009 v 15:08 | Reagovat

tak konečně nějaký vzrušo, doufám, že brzy něco přibude dál.

7 aly aly | 16. dubna 2009 v 17:05 | Reagovat

super už se těším na pokráčko :)

8 Kate Dafna Kate Dafna | 16. dubna 2009 v 20:09 | Reagovat

Budu se snažit aby tu bylo pokračování co nejdřív. :) Zatím buďte trpěliví :) Vaše Kate

9 123 123 | 16. dubna 2009 v 20:10 | Reagovat

:D super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama