Chápeš?

15. května 2009 v 22:19 | Kate-Dafna |  Jednorázovky
Takže je tu další jednorázovka.Doufám že se bude líbyt.Nesouvysí to z HP ale snad si to někdo přečte. Poukud ano tak nechte prosím komentík jak se vám líbila.
Kate.

Její oči.To bylo to co mě na ní zaujalo.Byli krásné.Modré jako samotný oceán.Jenže v nich byl smutek.Vzdálený smutek který byl přes to tak blízko.Vypadalo to jako by kdysi dávno zažila velkou bolest se smutkem,který se jí navždy usadil v očích.Cítil jsem její touhu po smrti ale i po životě.Byla zvláštní a mě tak neskutečné přitahovala.Sledoval jsem ji.Měla na sobě dlouhé bílé šaty a její hnědé vlasy jí sahali do pasu. Vypadala tak nevinně,krásně.Šla městem a už se stmívalo.Po ulicích šlo čím dál míň lidí až jsme tam zůstali jen mi dva.Z ničeho nic si začala pobrukovat smutnou melodii.Šla pomaličku až zamířila ke kostelu.Pořád jsem šel za ní. U dveří kostela se zastavila a chvíli se nehýbala.Pak se ale rozešla a dopředu k oltáři. Tam si klekla a sepjala ruce.Stál jsem u dveří a pořád jí sledoval.Nemohl jsem přestat a pak najednou promluvila.
" Pojď sem!" Řeka slabím hlasem.Byl jsem jako omámený.Prostě jsem k ní došel a klekl si k ní.Otočila se na mě a dívala se těma smutnýma očima. Měl jsem chuť jí z toho smutku pomoci.
" Si první kdo se o mě zajímá." Řekla tiše.Zarazil jsem se.
" Jak je to možné?" Ani nevím proč sem se ptal.
" Jsem jiná.Poskvrněná.Pomoz mi s toho prosím." Podívala se na mě zoufale.
" Ale jak?" Zeptal jsem se.
" Ty víš." Řekla jen a odundala si vlasy z krku.Mé oči okamžitě dostali nachovou barvu a špičáky se prodloužili. Zvednul sem ruku a pohladil místo kde měla krční tepnu. Pak sem jí chytnul za krk a přitáhnul blíž k sobě.Pořád měla tak smutné oči.Naklonil sem se a lehce olíznul místečko na krku.Znovu sem se na ní podíval.Brečela ale v jejích očích nebyl už ten smutek.Bylo tam štěstí.Nechápal jsem to ale přes to jsem se k ní znovu naklonil a tentokrát jsem jí zabodl sví tesáky do krku.Nebránila se.Cítil jsem jak z ní pomalu vyprchává života, když byla na hranici slyšel jsem tiché.
"Děkuji."
Pil jsem dál až nakonec nezbyla ani kapička krve.Teprve když jsem jí pokládal na zem jsem si všiml že se usmívala.Pohladil jsem jí po tváři a s kostela odešel.
Mnoho svích upírských let jsem nechápal proč mi děkovala ani proč je usmívala. Pak sem začal svůj život nesnášet.Byl jsem nucený pít krev lidí.Pil jsem jí i před tím ale pak se něco změnilo a mě to vadilo. Chtěl jsem zemřít jen pro to abych mohl být volný a přesně tehdy jsem dívku pochopil.Chtěla zemřít protože toužila žít.Žít svobodně.

Osud si zase
pro jednou hrál.
Nad nevinnou dívkou
Hříšný mladík stál.
Kdo je ten krásný
a kdo je ta smutná?
Upírům lidská krev
velice chutná.
Nejdřív jí nechápal.
Pak pochopil rychle.
Osude,osude.
Krátíš to rychle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ClaireM ClaireM | E-mail | Web | 16. května 2009 v 17:56 | Reagovat

Je to moc hezký... Dojemný.

2 Hell girl Hell girl | Web | 17. května 2009 v 19:28 | Reagovat

Moooooooooc se mi líbí ale to už víš (^_^)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama